Dodržování principů ještě samo o sobě nevypovídá o moudrosti a lidskosti člověka, stejně jako jejich porušení ještě samo o sobě nevypovídá o svobodě.

Snažíme se svléknout šat své role, ale postupně zjišťuje, že i touha být „nahý před Bohem“ může být další rolí, kterou si člověk vytvoří, aneb tragédie člověka, který celý život zaměňuje svobodu za jinou podobu kontroly.

…ne být bez bolesti, ale nebýt bolestí řízený…

Mysl nakládá se skutečností prostřednictvím předem vytvořených představ vycházejících ze strachu, jasnosti a moci (výhodnost), zatímco vědomí dokáže nejprve vnímat samotnou skutečnost a teprve z ní nechat vzniknout jednání (s ohledem na empatii).

Kdy přestává být energie situace energií pro život a stává se energií našeho příběhu, mysli?

Mysl má sloužit životu, vědomí má mysl usměrňovat, ale ani mysl, ani vědomí nemají nahrazovat samotné bytí.

O symbolu a o tom, jak s ním můžeme zacházet

...i o snaze porozumět životu

Třeba o síle našeho vědomí

O svobodě, traumatu, sebeospravedlňování, závislosti na vlastních emocích a cestě od zkušenosti k vědomí a moudrosti.

Štěstí není emoce. Je to stav, kdy člověk svým tvořením obohacuje prostředí, jehož je součástí.

Mysl obsahuje jen strach, jasnost a moc

Jak zradit své přirozené bytí pro potlesk systému a iluzi vlastní pravdy.

O lehkosti bytí, plynoucí energii a nutnosti zemřít, abychom udrželi krok s vesmírem.

O tom, jak jsme zkrotili tygry, nahromadili energii a vyměnili opravdovost bytí za bezpečné vězení vlastní mysli.

O střetu naší osobní iluze s neviditelným světem sil a o tom, proč naše mysl nikdy nemá absolutní pravdu.