Dva (jasnost a moc) ze tří způsobů, jakým mysl uchopí energii a použije ji. Ještě chybí strach. Strach jako emoce je obranná emoce, Ta emoce způsobí, že myslíme na sebe a uděláme jen to, co je nutné, abychom přežili. Strach jako strategie je zmapování přirozeného chování a úmyslné vyvolávání těchto emocí u druhých. Ale co mě nutí rozprostírat strach u druhých? Můj strach, který pramení z mé bolesti. Lidé v emoci jsou manipulovatelní (uvěří mé vymyšlené pravdě o světě) a strach je moce. Vyvolat v lidech strach způsobí, aby mysleli jen na sebe, aby měli pocit, že se musí zachránit. A v rámci manipulace jim nabídnu řešení. Velkoryse, nic za to nechci. Jsem váš přítel a myslím to dobře (vydláždění cesty do pekel). Dobře pro sebe, protože mnou nabízené řešení je výhodné pro mě. A k tomu mi dopomohla má mysl. Mám jasno o řešení. A jsem u té jasnosti. A vy naopak dostanete emoci uspokojení, že je o vás postaráno. A až si to uvědomíte, jak bylo s vámi naloženo, většinou už je pozdě, neboť už jste tomu dobru uvěřili a zavázali se „ďáblovi“ k jeho hypotéce.

Co mě (manipulátora) vede k tomu, že mám o situaci jasno a vím, že má pravda ví, co je potřeba dělat? Bude to vnitřní pnutí, potřeba se uvolnit? Zase je to jen má mysl, která pracuje s mým vnitřním pnutím. A já se potřebuju uvolnit, ze svých vnitřních bolestí. Schovat je mimo mou pozornost a té předložit jiný čin. A to umí udělat mysl jen skrze emoci (důsledkem emoce je zakrytí vědomí a holý boj o život. Který se ale neděje. Ta potřeba záchrany je v mém vnitřním světě. Jestliže je mým traumatem strach (tatínek mi říkal, že musím vydělat hodně peněz, abych se měl dobře), budu se dívat na svět tímto pohledem a budu mít strach, když nebudu mít dost peněz. A v tom strachu, abych si z něj ulevil, budu přemýšlet, jak a na kom ty peníze vydělám. Protože až ony peníze budou v mé hrsti, (sice k ničemu, nevím, za co je utratím a k čemu mi budou) mě na chvíli uspokojí. Uspokojí, ale nezbaví mě strachu, že bych se mohl mít špatně a tak (i když mám na kontě dost) budu dál hnán svou obavou o mrzký život bez peněz a snažit se vydělat víc a ještě víc. Nekonečné perpetum mobile mé mysli.

To je jen jeden příklad. Řekněme, že jasnost je okamžik (emoce), když má mysl donutí mě (jako nositele zásoby energie, kterou můžu využít k práci, činu), abych ji úmyslně použil.

Pokud má mysl bude uvolněná, použiju onu energii k tvoření. Budu dělat to, čím obohatím ostatní, mám k tomu nadání a dělám to s otevřeným srdcem. Otočím tok energie.

Pokud jsem stažen emocemi strachu, které pramenní z mé vnitřní bolesti, pak hledám řešení k úlevě. A to přináší jasnost. Vymyslím si, co mám udělat, co bude správně. Najdu to řešení. Jenže nikoho tím neobohatím (i když to tak všem zdůvodňuji, že to dělám pro jejich dobro). Obohatím výdejem své energie jen sebe. Tak, že oni přistoupí na mou pravdu a energii pro tu mou pravdu vydají (třeba jen vyslechnutím). Dělám to pro sebe. Jasnost použije mou energii jinak, než pro život a jeho podporu.

A moc, to už je jen důsledek manipulace k tomu, že jsem uvěřil dobrému úmyslu onoho manipulátora, který (pro mé dobro) a jeho prospěch vystavěl systém a teď uplatňuje onu moc. Moc toho, že jsem se stal nesvobodným, ve „strachu“ o svůj život, v jasnosti o tom, že on za mě vyřeší mé problémy a přesvědčení, že já nemám moc nad svým životem.

Co bychom tímto textem pro sebe měli pochopit?

Že svou energii, kterou si neseme a kterou můžeme použít k činu můžeme použít dvojím způsobem (to ale opakuji předešlé články) a to, nevědomky, bez úmyslu, k tvoření. Z podstaty bytí a radovat se z výsledku (důsledku) anebo úmyslně pro svůj prospěch, skrze svou mysl a přemýšlení. A teď si dumejte nad tím, jak používáte svou energii. A hlavně nad tím, kdy máte jasno co udělat a plni elánu to udělat jdete, stůj, co stůj.

Není to náhodou jen jasnost vaší mysli, aby bylo po vašem? Aby všichni sdíleli vaši pravdu, ze které zejména benefitujete vy, i když si to neuvědomujete (neúmyslný trestný čin 😊)?

Absolutní příklad tvoření společenstva jsou včely, mravenci, kde si nikdo nedovolí myslet na sebe. O proti lidskému společenství nemají možnost rozšiřovat vědomí, jen ho čerpají. Lidé, pokud zvládnou mysl, mohou rozšiřovat vědomí. Uvědoměním a demonstrováním toho, co si uvědomili. Máme duši.

A nejvtipnější bývá odůvodnění své duši. Teď to ještě jednou projde, ale pak už to neudělám. Ale udělám, udělám to vždy, protože mě tlačí vnitřní trauma.

Takže nastává čas, hledat cestu k uvolnění ve vnitřním světě. Jen to může mít důsledek, že v mysli jiných nikým nebudete. Nic na úkor druhých nedosáhnete.

Jenže ono se to špatně chápe, pokud nad tím myslím. Protože přemýšlím nad tím, že to, co je skrze mou mysl pravda, bere tak jen má mysl. Tak zkusme to pojmout ve vědomí. Uvědomit si, že naše mysl takto hraje. Že si s námi hraje a nejsme tedy svobodní, byť hlavní argument naší mysli je, že si chce dělat co chce a co uzná za vhodné. Jen nás manipuluje.

Radujte se a mocte se.