To, co se odehrává před námi a okolo nás a zároveň v čem hrajeme, může být pozorováno nejen našimi smysly, jako obraz tvarů, věcí (toho co si smysly uvědomujeme) v nějakém prostoru (v), nebo jako výsledek působících sil v tomto prostředí (jako opravdovost) (o). Všech sil, i těch, co si zatím neuvědomujeme a neobjevili jsme je. Dohromady je to to, co je opravdové a je jedno, jak to vnímáme. Do chvíle, než to uchopí naše mysl a udělá si z toho svůj příběh, svou pravdu (m). Tu vaši pravdu, tu, kterou všem tak tvrdíte (domácí úkol: zamyslet se, jaké principy používá naše mysl a jak tedy zkresluje/zjednodušuje onu opravdovost do té naší pravdy).

Tedy jsem já (shluk buněk) v prostředí a všechno je to nějak provázáno energií, o kterou se tu tak trochu hraje. Pokud je to provázáno energiemi, musí tu být příčina i důsledek (ať kauzální anebo kvantový). Tím pádem vše je vyplněno energií a je jí sice spousta, Slunce bude ještě dlouho svítit jako hlavní zdroj, ale její dostupnost je omezená. A mimo to ta energie stále plyne. Velmi obtížně se zadržuje. A v těchto kulisách jsme dokázali rozvinout naši mysl, do rozměrů, které nás už téměř pohltily. Datováno těsně po utržení jablka v ráji. (?) Při vymýšlení, jak udělat energii více dostupnou, jak si zabezpečit více zdrojů energii (začali jsme pěstováním) a jak dobytou energii uchovat, začali jsme si vytvářet kontrolované prostředí. Vznikl systém. (?) Rozbíjet onu kauzalitu a hromadit energii v zásobách. Využívat uložené a špatně dostupné zásoby. Vytvářet technologie. Až jsme došli k momentu, kdy si naše mysl usmyslela že nás něco osvítilo, nazvali jsme to osvícenectví. To, co je za tím skryto je úmysl, že dokážeme řídit distribuci energie lépe než opravdovost. Vzali jsme to do svých rukou. Krom toho se nám začal hromadit volný čas a otázka, co s ním. Abychom si dokázali užít volný čas získaný nahromaděním energií v námi kontrolovaném prostředí, museli jsme prostředí udělat bezpečným (vystříleli jsme medvědy a tygry). Naše mysl objevila strach, jasnost a moc. (?) Přestali jsme být plnou součástí prostředí, (skrze mysl se chceme vymanit z kauzality opravdovosti). Volně přeloženo: prostředí, kde ke své obživě potřebuji bohatost prostředí, jinak musím jinam anebo vyhynout.

Mysl, tak zamyšlením v průběhu tisíců let docílila k obdělanému poli. Zároveň pozavírala tygry do zoo a vymyslela světské zákony. A tak trochu manipuluje skrze onen strach, jasnost a moc.

Vedlejším produktem je, že přestávám být v prostředí tvůrcem (naplňujícím smysl života opravdovostí) a stávám se jen energii pro jiné (bramborou), ty ještě nevyhubené. Stávám se bohem s malým b., protože neumím tvořit život.

Dost teorie, otázek přehršel, namátkou označených (?) a následných témat také. Např. cesta k vědomí vede přes myšlení a čisté bytí si nedokážu uvědomit. Jak se chová mysl a na jakých principech…?

Byla jednou jedna opice (jeden z možných výkladů) a zjistila, že když se zamyslí (mozek jako pětikoruna) nad tím, co ji zůstalo v ruce, když prochází savanou, zjistí, že má v ruce hrst semínek, které jen tak z nudy trhá. Courá se na kopec, aby se koukla na západ slunce (to může dělat jen proto, že prostředí umožňuje takový přebytek energie – potravy, že nemusí tolik shánět potravy, tím pádem i tolik odpočívat a teď řeší co s volným časem. Cestou na kopec, hladí trávu, dívající se na západ slunce nevědomky trhá semínka zralé prapšenice a má jich plnou hrst. Zastaví se, kouká na dlaň, normálně by ty semínka zhtla, je syta. A tak ty semínka při návratu ke své skále pohodí. A ony vyklíčí a ona to vidí a ona si uvědomí důsledek svého činu a zamyslí se, udělá to zas a potřebuje více vody a pole a sklízet a skladovat a staletí letí a letí až tam jezdí traktor, který nejde na normální silnici objet. A mozek narůstá, protože ona opice měla možnost přemýšlet a nevyhynula u toho. Stres, který svým myšlením řeší – tlak na její bytí v daném prostředí není tak velký a ona nevyhyne, ale zamyšlením najde řešení na kompenzaci toho stresu – závlaha, pole, zemědělství, první stroje. No a onen důsledek je mozek obřího rozměru, který neustále jen posuzuje a hledá výhodnější řešení.

Může být? Opice? Co se teda stalo, když myšleni zneužilo samo sebe, přestalo sloužit a začalo tvořit svou realitu?