Čin, který není veden opravdovostí (pudovostí), potřebuje iluzi mysli. A odkud se bere? Zeptá se neposedné dítko. No přeci v potřebě ulevit si z tíhy traumatu. A co když tento mechanizmus vede k tomu, že z mé úlevy energeticky profituji? Pak je to úmyslný čin a za ten patří pět let natvrdo ve Valdicích. A proč je to trestné? Trestné to nemusí být (rozměr světských zákonů jindy), ale vede to k tomu, že sebe samého utápím v emoci uspokojení, i když už mě k tomu mé trauma tolik nenutí. Stávám se závislým na své emoci. A to nemluvím o tom, že drancuji prostředí a obírám o energii jiné, vnutím jim to, co nepotřebují, protože jinak nebudou lepšími lidmi, lepší než jejich sousedé.

Ubližuji tím své duši, protože jakákoli závislost mi ztěžuje uvolnění v okamžiku mé smrti. A ta jednou přijde.

A zpátky na začátek, pokud energie vykonávající čin není vedena opravdovostí (co vede opravdovost?) (b), pak něčemu věříme a pod tíhou této představy (kde vzniká představa? (m) ten čin vykonáme.

Nejčastější obhajoba u soudu je, „já to myslel dobře“. Cestu do pekla si neustále dláždíme dobrými úmysly. A jak jsme schopni za tu svou pravdu bojovat. Za tu pravdu, které věříme (m), že se s nejlepšími přáteli dohádáme. Protože chceme, aby i oni viděli svět stejně.

Jednak je to pohodlnější a jednak a toto si řekneme šeptem! I já mám svědomí a cítím, že nejsem ve svých činech opravdový. Tak jak to chtěl Ježíš! A tak, když už tu samou pravdu (proti opravdovosti lež) budeme tvrdit dva, třeba nad námi někdo přimhouří oko. Při soudu. Božím soudu. Chceme se schovat v davu. Nejsme schopni za svou pravdou si stát.

Možná to bude tím, že ta naše pravda nemá sílu, oproti opravdovosti. A tak teda sháníme spojence, abychom tu sílu stvořili, dokázali si tu svou malou pravdu obhájit.

Možná by tohle stačilo k uvědomění, že energie opravdovosti nese sílu a zároveň lehkost. Nemusí ji nijak obhajovat, prostě ji obsahuje. A jen připomenu, že pokud obhajujeme svou pravdu (vymyšlenou), tak lžeme opravdovosti. Tak kdo nám tady lže (m)? A proč ona mysl lže? Protože se bojí svých traumat a nechce se s nimi setkat. A nám chybí osobní síla, vzdát se vlastní pravdy a jít za opravdovostí. Protože bychom zjistili, že brát hypotéku byla blbost a abych na hypotéku vydělal, musím někoho podělat (prodat mu to, co nepotřebuje).

Jak z toho ven?

Pochopení zabíjí čin! (v) a máme na scéně vědomí.

Stojím-li v koloně aut a přede mnou auto nesmyslně zastaví, může se mi stát, když pospíchám, že zatroubím. Pokud ale vím, proč zastavilo, mám pochopení. Nezatroubím (zabitý čin). Mysl generující čin, generuje i vědomí. Skrze zkušenost. Protože už se mi ten důvod, proč to auto přede mnou zastavilo, stal také.

Nevezmu si víc z prostředí, z ostatních lidí, pokud vím, že se to dotýká i mě. Že ničím prostředí i sobě, že tvořím nešťastné lidi, které budu potkávat. A tak jsem si vědom, že bylo zbytečné rozvinout onu mou potřebu uvolnění z traumatu v emoční závislost, kterou se teď bavím.

Vyražme za zkušenostmi, vezměte košíky a pojďte sbírat vědomí. Prostor je na to připravený! A který politik nás chce připravit o zkušenost tím, že vymyslí ochranu před důsledkem mých činů, brání mi v nabytí vědomí. A udržuje mě v nesmyslné potřebě spotřebovávat prostředí a parazitovat na jiných. Takže už to víte, že nemusíte jít volit. Protože šílení vedou slepé.

Život může nezřídka končit smrtí a měli bychom si toho být vědomi a ne vypolštářovaní v helmách sbírat lajky co nejhloupějšími zážitky.

Vědomí zastaví čin a na scéně je moudrost.